Roveři & Rangers Junák Pozlovice

Akce 2010

 Návštěva z Polešovic + výprava

 

5.-7. března 2010 se uskutečnila plánovaná akce návštěvy Polešovických roverů u nás na Junácké chatě. Zároveň jsme se vydali taky na střediskovou výpravu. 

 Začněme odzačátku, v pátek po schůzce světlušek, vlčat, skautů a R+R jsme začali uklízet chatu aby se v ní dalo nocovat, zatopené bylo a chyběla už jen voda, mop s hadrou a kýbl. To se obstaralo od babičky Kolářek a hurá dotoho. Vynosil se nábytek a začalo se stírat, mezi otravným stíráním kdy se harda po půl metru musela znovu prát a voda docházela, jsme se bavili tančením a jinými vrtochy. Konečně bylo hotovo, a nábytek se dobrovolně vracel. Chatička byla zase útulná a atmosféra nabírala komický nádech. Až přišla dlouhoočekávaná SMS – „v 8 jme tam jak na koni.“ Táké tomu tak bylo, okolo 21:00 přijeli první dva Polešovští roveři – Eda a „Kety“. Když se všichni neznámí seznámili, vrhli jsme se do různých her. Od kontaktu, přez aktivity až po spánek. Než jsme poměrně brzo vytuhli s výmluvou, že ráno se bude brzo vztávat, posbíral si Eda objednávky na snídani do postele, kupříkladu – Palačinky s jahodama a šlegačkou, vafle, chlaby ve vajíčku atd. Ovšem ráno se naše sny nestaly skutečností. Pod nos nám byly přistrčeny pouze chobotničky (= vařené párky popraskané, z důvodů dlouhodobého mytí kuchařových zubů) Se sklamáním, ale s chutí jsme je ztlačili a začali se chystat na výpravu, všechno klapalo a postupně se začali scházet světlušky, vlčata a ostatní. Také se ozval neočekávaný zvuk Oskarova auta, i přez to že se Oskar omlouval že se na výpravu nedostaví, že slaví devadesátiny (účastní se oslavy), nás mile překvapil a potěšil svou účastí. Akademická čtvrthodinka zvládla svůj úkol a po společné fotce se vyrazilo směr Sojsinka. Počasí se vydařilo, svítilo jarní sluníčko a vše se třpytilo pod pokrývkou mrazu. Oskar zase dobře objednal. Při pochodu padlo pár bomb, náletů i povodní, přičemž jsme konečně dorazili k posedu pod Sojsinkou. Pustili jsme se do klasickkých poldů a zlodějů. Kdo ještě nebyl, ten se báječně zašpinil a kdo měl dost síly na další pochod, ten měl ideální možnost ji vyčerpat. Zde nás Oskar opouští a jdeme dál ne vlastní pěst. Nabrali jsme druhý dech a vyrazili k Sojsince. Po chvíli odpočinku jsme nevyrazili klasicky po pohodlné a jisté cestě značené turistickou značkou, vybrali jsme možnost B = zkratka- horší terén, ale za to delší cesta. Kupodivu jsme vážně vylezli na cestě na Komonec a s klidnou hlavou pokračovali dál. U vysílače náhle všem stoupnul adrenalin v krvi, nejspíš při pohledu na místypřítomný sníh, a situace se zvrhla na sněhovou bitku. Asi po čtvrthodince jsme se dohodli, že bychom měli, v zájmu zachování samasebe, pokračovat k tzv. „Lesu zdar!“. Na tomto bodě naší cesty jsme se nikterak nezdželi, ovšem jsme se rozdělili na část která to má domů blíž po trase okruhu Vega, a část která jde na chatu. Prověřili jsme jsetli skok na led pod kterým je nejmíň půl metra vody a bahna zařídí spolehlivě mokré nohy až po kolena a spokojeně vyrazili k chatě. Nakonec jsme se beztak obě dvě části setkali na podhradí, a raděj nekomentovali naše orientační schopnosti. Pod chatou jsme se definitivně rozloučili a ke klubovně šli pouze ti kteří s Mamutem poté stříleli z luku a také její obyvatelé. 

 Celkový úklid chaosu v chatě se vyplatil, každý pojedl opožděný obídek a začalo se relaxovat. Plánované opalování ve spacáku neproběhlo, zato se hrály různé hry a někteří taky nadespávali noc. Schylovalo se k večeru a nadešel čas kdy se k nám měl připojit zbytek roverů z Polešovic. K Ogaru se proně vydla Willík s Edou a Ketym. Nakonec do chaty dorazilo o pět lidí víc, a to: Radek, Šišin, Bučin, Páčka a Klokan. 

 Na úvod, pro seznámení jsme si zahráli známou, komicky otravnou hru při které všichni všechno opakují po jednom člověku který hru nezná. Někteří reagovali rychle a dělali akrobatické kousky které se nikomu opakovat nechtěli (jen Willík si nabila kokos při stojce), někteří jen tak stálí a čeklai kdy nás to přestane byvit a zbylý se pouštěli do extrémů. Díky této hře jsme odbourali překážky stydlivosti a neznalosti se navzájem a rovnou jsme se vrhli na hru – Osud. Provětrali jsme se a vlezli si zpátky do tepla. Polešovjáci rychle napravovali nedostatek roverů v Pozlovicích sekáním dřeva a rozehříváním kamínek. Až bylo řádně zatopeno a zásob bylo na tři noci dopředu, shlukli jsme se všichni v chatě a rozehrávali aktivity, bang, proroctví a různé další hry. Večer se chýlil ke konci, ale noc byla stále mladá. Někteří zakempili u nekonečné hry Proroctví a některým už hraní lezlo krkem, tak se část sebrala a vydala se spěšně na noční prodej salámovek do Luhačovic. Cestou padali sprosťárny typu – už tam budem atd. Ale nakonec jsme šťastně nakoupili a v chatě nakrmili hladové krky. Ještě chvíli jsme setrválai a určovali zalehací pořádek, ale potom jsme pojednom nenápadně zajeli do raket a spokojeně usínali... To už začínalo svítat tak se tři odhodlaní Polešovští roveři rozhodli že spánek je vlastně uplná zbytečnost a rozehráli další kolo proroctví. Když jsme se vzbudili už pomalu hru dohrávali :-) V klidu se všechno pobalilo, ochotní návštěvníci nám ještě přiřezali dřeva, posbíraly se odpadky(samy) a zamčela se chatička na dva západy. Doprovodili jsme kluky k autům a  rozloučili se. Domluvil jsme se že se určitě v nejbližší době někde potkáme a vyrazili k domovům. 

 

Zapsala Willík

 Rikitánův Memoriál

6.2.2010

Je sobota časně ráno a my se chystáme na závody do Starých Hutí. Kolem 6:45 se postupně scházíme na nádraží v Luhačovicích, jelikož nám Oskar naplánoval trasu následující: do Újezdce se dostaneme vlakem, tam přestoupíme a pojedeme do Brodu, kde už na nás bude čekat speciální autobus pro junáky a dál půjdeme pěšky. 
Ve vlaku nás Oskar docela potěšil tím, že měl jízdenky v pořádku a že je nemusíme hledat v pouzdře na kameru, ani v jeho bundě a ani nikde jinde. Sešlo se nás celkem 15 + samozřejmě Oskar, Verča, Kolda, Mamut, Marek, Colins, Mára, Kačaba, Alanč, Dandy, Bára, Lucka, Willík, Dáša, Salám, Klíště. Závodících družinek se utvoří celkem 6: Colins + Mára, Kačaba + Klíště, Alanč + Dáša, Bára + Dandy, Willík + Lucka, Salám + doprovod z Brna, s tím že Verča, Kolda, Marek a Mamut nás jeli podporovat na trat‘. 
Když jsme přijeli na místo závodu, zjistili jsme, že jsme přijeli vcelku nevybaveni, protože jsme nevzali plachtu, lopatu a dokonce ani stan jako ostatní střediska! Protože jsme ale pozlovští dementi, hlavu si s tím neděláme a usadíme se na holý sníh. Samozřejmě jsme neváhali a hned šli hrát roztahovák a taky tři klacky (které na tom sněhu vážně nemají chybu), abychom byli mokří dřív, než dorazíme na start. Některým z nás (těm nenormálním, jak Bára prohlásí) to ale nestačí, a aby každý věděl, že jsou to pozlovští dementi, tak se jednoduše označkují červenou tečkou na čelo (podle Markovy oblíbené značky – Tilak).
Po chvíli jsme se sešli kolem stožáru na nástup a dostali startovací čísla, kartičky a ……3, 2, 1, START! Prvním stanovištěm je Morseovka, na kterou jsme se s Bárou dostaly až na třetí pokus, protože my jsme schopné se ztratit i pár metrů od startu! První úkol jsme měly, dá se říct celkem obstojně za sebou, a vyrážíme na rozdělávání ohně. Po kapsách vylovíme nůž, kůru a sirky a začneme štípat co nejtenčí třísky. Po 5 minutách už běžíme na lanovou lávku a voláme „hurá“, že máme všech deset prstů pohromadě. Když úspěšně přelezeme hodně vysokou lávku a proběhneme lesem, objevíme louku, na které jsme ještě v červenci váleli sudy. Už z dálky vidíme Mamuta, jak na samém vrcholku staví cosi dost nerozpoznatelného, co se má nejspíš podobat něčemu, jako je sněhulák. Až se konečně dopotácíme nahoru, čeká nás kimovka – musíme si zapamatovat 16 věcí za 2 minuty, což se nám kromě jednoho podaří. Dále následuje uzlování, zdravověda, a posléze narazíme na azimuty. Díky sněhu a vyšlapaným cestičkám se nám podaří všechny čtyři bez problému najít. Se sněhem je nespokojená pouze Bára, které se dostane až do žaludku a to díky strmým kopcům při azimutech, které sjede víceméně po (holém) zadku. Dále následuje odhad vzdálenosti, příroda a nakonec hod na Balůa. 
Po doběhu se všichni převlečeme do suchého a čistého, a samozřejmě naši otečkovaní dementi neváhají a jdou hrát oblíbené buldoky, aby toho oblečení neměli na sušení málo. Na nástupu se dozvíme poměrně pěkné výsledky – Kačaba + Klíště se umístily na 1.místě, Colins + Mára obsadili 3.místo, Dandy + Bára také 3.místo a Lucka + Willík byly „diskva“ , protože neví, že jsou rangers a tak si udělaly azimuty pro rovery. Po nástupu jsme se odebrali na zastávku na autobus, který nás dovezl až do Luhačovic. Nečekali jsme ani tři minuty a jako na zavolanou nám jel autobus, takže jsme ani nemuseli otravovat rodiče a v 17 hodin už jsme se rochnili doma v teplých vanách. 

Zapsala: Dandy – Dana Musilová